Rocková kapela Čedič oslaví ve Starkoči 40 let na scéně v koncertem „Bylo to krásné a bylo toho dost – túr“

Přátelství pevné jako kámen, ale také „čaďák“ jako synonymum pro člověka, který se rád baví u dobré muziky – tak vznikl název skupiny Čedič, která se s frontmanem Tomášem Vítem v sobotu 3. srpna od 19.30 hodin představí na koupališti Starkoč u Náchoda.

Kapela, jejíž kořeny jsou pevně spojené s nedalekým Vysokovem, zde oslaví čtyřicet let na scéně a zároveň se se starkočskými fanoušky symbolicky rozloučí koncertem nazvaným „Bylo to krásné a bylo toho dost – túr“, bude se jednat o poslední koncert Čediče na starkočském koupališti. Na koncertě zazní v podání Čediče hity takových kapel a interpretů, jako jsou například Chinaski, Elán, The Offspring, ale třeba i Jon Bon Jovi či AC/DC. Speciálním hostem večera bude původně východoněmecká kapela Die Kast, která na koncert dorazí stylově trabantem. Vstupné na koncert je dobrovolné.

Kapela Čedič si pro svůj koncert koupaliště Starkoč nevybrala náhodou, ani poprvé. Na chalupě rodiny Tomáše Víta na nedalekém Vysokově totiž kapela ve svých začátcích pravidelně zkoušela, aktuálně však dům přechází do rukou nových vlastníků a letošním vystoupením se série starkočských koncertů Čediče symbolicky uzavře. Skupina vznikla v roce 1984, kdy ji založili spolužáci basák a zpěvák Mirek Marada, bubeník a zpěvák Tomáš Vít, klávesák František Truhlář a kytarista Oleg Spružina, ve své produkci pokračovala i během vysokoškolských studií jejích členů, a dokonce přežila i jejich tehdy povinnou vojnu. Koncertovala dle jejich slov „v klubech a kulturácích, na souši i na lodi, venku i vevnitř, na Mikuláše i na Velikonoce, ba dokonce i s Leninem na zdi za zády.“ Pak se ovšem její členové pracovně i soukromě rozprchli do různých koutů světa, aby se po dvou letech zase jako kamarádi sešli. Slovo dalo slovo a padl nápad, že by bylo fajn si společně „sem tam zahrát“. „Scházeli jsme se možná dvakrát do roka, hlavní akcí byly letní srazy na chalupě u Tomáše ve Vysokově. Tam jsme vždy na půdě pilně cvičili, jezdili se koupat na Rozkoš a v sobotu jsme na místním hřišti uspořádali veřejnou produkci a mělo to dobrý ohlas,“ popisuje náchodské kořeny kapely basák a zpěvák Mirek Marada. A bubeník a zpěvák Tomáš Vít, jehož tatínek Luboš byl s Vysokovem spojený skrze rodinné vazby, říká: „Ve Starkoči byla a je vždy skvělá atmosféra, připadáme si tam jako mezi svými. Z některých návštěvníků už jsou senioři, ale stále mají páru a jsou na parketu vždy jako první, jen co zaznějí první tóny. Mezi návštěvníky jsou i fanoušci z okolních obcí, pochopitelně i z Vysokova. My jako kapela se u příležitosti koncertu setkáváme vždy na pár dní ve Vysokově na chalupě, připomíná nám to naše studentská léta, i proto to má pro nás asi speciální kouzlo,“ dodává Tomáš Vít.

Skupina nyní působí ve složení Tomáš Vít (bicí, zpěv), František Truhlář (klávesy), Oleg Spružina (kytara), Mirek Marada (basa, zpěv), Emil Bartovič (kytara, zpěv), Hugo Natal (bicí), Luboš Čipera (kytara, zpěv) a Matěj Čipera (klávesy, saxofon), v němž se představí i na koncertě ve Starkoči. Ne nadarmo má kapela jako své motto „Rock solid friends“ – tato metafora odkazuje k názvu kapely, jenž je zároveň důkazem, že přátelství pevné jako kámen či skála vydrží téměř všechny životní zkoušky. Speciálním hostem ve Starkoči bude německá skupina Die Kast, kterou znají členové kapely Čedič z dob studií. Ta publikum překvapí experimentálnějším soundem, jenž je nyní pevně v rukou potomků jejích zakladatelů. Vstupné na koncert Čediče „Bylo to krásné a bylo toho dost – túr“ na koupališti Starkoč je dobrovolné. Více na www.cedic.cz, facebook.com/cedic.kapela a na http://koupalistestarkoc.wz.cz.

Kapela Čedič dnes

TOMÁŠ – Majoritní akcionář a předseda představenstva společnosti ČEDIČ a.s. Bez jeho vůle a organizačních schopností by ČEDIČ dávno existoval už jen na fotkách. Udává tempo. Na jevišti je ho plno, i když se sem tam rád schová za bicí soupravu – to totiž bylo dlouhá léta jeho místo, než se postavil dopředu za mikrofon. Pochází z Hradce Králové. Na chalupě Tomášovy rodiny ve Vysokově u Náchoda jsme dlouhá léta měli hlavní základnu pro naše výpady, stavěli jsme tam naši první aparaturu a dodnes se tam každé léto aspoň na pár dní sejdeme trochu orazit i s rodinnými příslušníky a kamarády. Půda Tomášovy chalupy ve Vysokově je zkrátka naším druhým domovem.

OLEG – První kytara, druhé průvodní slovo a občasný vokál. Spolu s Lubošem je Oleg jediný originál Pražák v našem souboru. Dějiny ČEDIČ se začaly psát až jeho začleněním do party v roce 1984, je tedy zakládajícím členem. Pro ČEDIČ je stejně nepostradatelný svým charakteristickým stylem hry, jako Bryan May pro Queen. Umí sám navrhovat a vyrábět potřebný hardware pro ten správný kytarový zvuk, jeho booster v designu "klubko drátů" je dodnes ozdobou Muzea lidové rockové tvořivosti ve městě Uralsk v západním Kazachstánu.

FRANTA – Snad jako jediný studoval hru na svůj nástroj – černé a bílé klapky, na Lidové škole umění. Nikdy se nevyjádřil, do jakého ročníku se až probojoval, a jestli to studium vůbec kdy dokončil, přesto jej považujeme za jediného certifikovaného umělce v našich řadách. Je zakládajícím členem souboru. Umí rozbouřit stojaté vody, ale i uklidnit rozjeté vášně. Jednu dobu jsme museli hrát bez něj a nebylo to ono. Franta je znojemský patriot, ale i on se už přesunul za námi ostatními do Prahy.

LUBOŠ – Poprvé se kolem nás mihnul v roce 1986, kdy nám asi půl roku dělal zvukaře. Bohužel zdědil aparaturu po Slávkovi, takže hned na prvním koncertě před nabitým sálem se mu ji nepodařilo ani zapnout. My to chápeme, ale Luboš se po tomto neúspěchu vytratil na dlouhá léta neznámo kam. Stejně tehdy hrál akorát folk a country, takže co tehdy s ním, že? Po letech jsme na něj řízenou náhodou znovu narazili zrovna v době, když jsme sháněli druhou kytaru. Slušný kytarista a pěvec s hlasem školeným z Kühnova dětského sboru prošel za ta léta vývojem jako Bob Dylan, navíc je pravověrný čaďák, nebylo co řešit.

MIREK – Ztepilý šuhaj z Kyjova, dnes další náplavka v Praze. „Power“ podle něj je, když něžně pohladíš tu nejtlustší strunu na baskytaře a tlaková vlna přičísne všem na parketu pěšinku. Neptejte se jej, jak se to má hrát, hlava to neví, to ví jen ruka. Hlava se zapojí jen když ucho zaregistruje nějaký problém. Ač světoobčan, prohlašuje spolu s Petrem Bezručem, že "...vždy veselo bývalo v Kyjově, vždy veselo v Kyjově bude.

HUGO – Zaujímá jediný dneska putovní post v našem ansámblu – bubeník. Je z Portugalska. Pracuje jako jaderný fyzik výzkumník na jedné z našich univerzit, něco jako z Teorie velkého třesku. Doufáme, že nám dlouho vydrží, než jej zase pracovní povinnosti odvanou na nějakou jinou univerzitu někde ve světě.

EMIL – Zjevil se, až když první sestava už byla kompletní. Na své místo v sestavě si ale trpělivě počkal, dokud se neuvolnilo. Do té doby byl takovým nehrajícím kapitánem. Pochází z Karviné, takže se nemůžeme divit, že vždycky inklinoval k heavy metalu a byl zastáncem té nejtvrdší linie v našich řadách. S věkem teda trochu zjemnil, takže teď je to tak akorát. Hraje na kytaru a hecuje publikum.

MLADÁ GENERACE – Do našich aktivit se v hojné míře zapojují i naši potomci a jiní rodinní příslušníci, často též na pódiu. Dva takoví se vystřídali za bicími, tři děvčata zpívala vokály, než všichni postupně odrostli nebo změnili angažmá. Aktuálně zůstal jediný – Matěj na saxofon.

Štítky