Co je potaš

Potaš je starší název pro uhličitan draselný. Někdy je také označován jako salajka, případně flus (z německého das Flussmittel, což česky znamená tavivo, nebo tavidlo), nebo také draslo.

Chemický vzorec potaše je K2CO3. Jedná se o sůl kyseliny uhličité, která je silně hygroskopická. To znamená, že pohlcuje vzdušnou vlhkost, kterou v sobě dokáže také udržovat. Potaš má podobu bílého prášku nebo drobných krystalků.

Výroba potaše má u nás poměrně dlouhou tradici, protože je velmi významnou přísadou pro výrobu kvalitního skla. Směs potaše, vápence, sklářského písku s vysokým obsahem oxidu křemičitého a dalších přísad tvoří tzv. sklářský kmen, tedy základní surovinu pro výrobu skla. Díky potaši se snižuje teplota tavení skla. V minulosti se potaš vyráběla z popela, který nebyl považován za odpad, ale byl využíván do posledního zrnka. Při výrobě potaše byl populární zejména popel z bukového dřeva. Protože ale spotřeba potaše s rozvojem sklářství rostla a na výrobu bylo třeba velké množství popela, sbírali výrobci popel často i v domácnostech, nebo pálili dřevo, někdy dokonce i nepokácené stromy. Vzniklo dokonce samostatné řemeslo – draslářství. Dnes se potaš vyrábí průmyslově chemickými procesy.

Vedle sklářství má potaš uplatnění v mnoha dalších oborech. Používá se v textilním, chemickém, papírenském i farmaceutickém průmyslu. Je třeba také při barvení látek, výrobě prášku na praní a tekutých nebo mazlavých mýdel. Potaš se používal také pro zpracování kůží, mýdla i železa. Byl také významným hnojivem. V zemědělstvím se potaš ostatně používá jako hnojivo i dnes a využívá se pro výrobu hydroponických roztoků. Potaš najdete dokonce také v potravinách. Má označení E501 a používá se na kypření některých typů těsta, například perníkového, při sušení ovoce, případně umí také snížit kyselost kakaového prášku.