Karolína (40) si z lázní odvezla strach

Karolína (40) měla po loňské operaci nárok na pobyt v lázních a hodlala si jej pořádně užít a odpočinout si. Ale vše se vyvinulo jinak, než čekala.

“Konečně musíš myslet taky trochu na sebe”, říkala si, když balila věci a loučila se se svým manželem a malými dětmi. Věděla, že se jí po nich bude stýskat, ale zároveň se těšila.

Od prvního dne se cítila svobodná a uvolněná. Léčebné procedury jí prospívaly a ona se procházela sama po kolonádě, nebo se dávala do řeči s ostatními pacienty. Brzy zaregistrovala mladšího muže, který vyhledával společnost ostatních a neustále jim něco vykládal. Když si k ní přisedl v jídelně, představil se jako Honza (29) a mluvil po celou dobu oběda. Skoro ji nepustil ke slovu, ale jí se zdál jako docela zábavný společník. Ona mu navíc nedokázala říct, že nemá o seznamování zájem. Naopak jej s úsměvem zdvořile poslouchala.

Večer jí spolubydlící Jarmila přátelsky radila: „Na Honzu si dej pozor, je to milý kluk, ale zkouší to tu na každou. Když mu neřekneš jasně dost, budeš ho mít na krku na pořád. Nebuď tak hodná.“

Karolína odpověděla, že to půjde těžko, protože je už zvyklá se tak chovat a se smíchem Jarmile přiznala, že mu neprozřetelně pochválila jeho čepici a on se rozpovídal o svém koníčku – vojenské historii.

„To je Tvůj problém, tak nás tady zachráníš všechny“ řekla jí naoko přísně Jarmila.

Každé ráno čekal Honza na Karolínu na chodbě, aby mohli jít spolu na procházku a povídat si. Říkal jí, že je rád, že se potkali. On prý nemá moc přátel a společenský kontakt mu chybí. Tady je ve svém živlu, ale ostatní ho často odmítají.

„Ty jsi hrozně fajn ženská. Neboj se, nebudu Tě svádět, vím, že jsi vdaná. I když teda musím uznat, že jsi fakt kočka. Jsme prostě kamarádi, že jo?“ Jí jeho zájem lichotil a byla ráda, že má společnost.

Později začal Honza Karolíně navrhovat, že by se mohli občas sejít i po lázních. „Na tom přece nic není, jít s kamarádem na kafe, nebo vyrazit na malý výlet, co?“

Nebylo jí to příjemné. Nedokázala si představit, že se vrátí domů a řekne manželovi, že jde na rande se známým z lázní. Snažila se to Honzovi vysvětlit.

Odpověděl: „Ale ne, rande by to určitě nebylo.“

Potom přitvrdil: „Doufám, že se na mě nevykašleš, jako ta kráva, co jsem Ti o ní vyprávěl.“

Stálo ji velké úsilí, aby mu řekla: „Vím, že asi budeš zklamaný, ale já se už po lázních scházet nechci. To, co bylo tady, bylo příjemné, ale nemůžu v tom pokračovat. Nechci myslet na někoho jiného, než na manžela. Snad by pro mě bylo přijatelnější, kdybychom se tady spolu vyspali, než si něco slibovat. Tím nechci říct, že ti sex nabízím,“ odlehčila situaci smíchem.

Asi to vůbec nepochopil, protože navrhl, že tomu nechají volný průběh. „Kontakt na sebe máme, tak si můžeme občas volat a psát.“

Když ho pustili domů a Karolína měla před sebou ještě několik týdnů pobytu, ulevilo se jí. Uvědomila si, že ji vlastně Honza až tak nebavil. Konečně se mohla věnovat sama sobě. Po večerech jí sice psal zprávy, že to bez ní doma nestojí za nic, ale odpovídala mu spíš z pocitu povinnosti. Někdy jejich zprávy sklouzly k flirtu a pak jí začal posílat odkazy na své oblíbené porno a nakonec „selfie“ – fotku svého přirození. Stěžoval si, že nikdo s ním nechce mít sex (ať už ženy či muži). Nechápala, co s tímhle chlapem měla kdy společného. Přestala reagovat a on ji bombardoval zprávami s řadou otazníků a vykřičníků: „proč už nepíšeš????“, „jsi tam????“, „stýská se mi!!!!!!“ a „jestli jsi mě jen zneužila a odkopla, tak to řekni na rovinu“. Nechtěla to nechat být, jak jí někteří radili, zavolala mu a třesoucím se hlasem mu řekla, aby jí už nekontaktoval.

Ptal se: „Takže konec? No, to mám teda radost“

„Ano“, řekla a bylo jí ho trochu líto. Lítost se ale brzy změnila ve strach, když jí poté v poslední zprávě zahrnul sprostými nadávkami. Bohužel totiž ví, kde Karolína bydlí.