Jana Paulová. Nesnažím se být pořád krásná a dokonalá

Možná to zní jako fráze, ale setkání s herečkou Janou Paulovou vás doopravdy nabije dobrou náladou na dlouhé týdny dopředu.

Stejně jako komedie, ve kterých hraje se svým nerozlučným parťákem Pavlem Zedníčkem v pražském Divadle Kalich.

Patříte mezi naše přední komičky. Čím si vysvětlujete, že dobrých ženských komiků vlastně moc není?

Předpokladem této profese je umět se zesměšnit, nesnažit se být pořád krásná a dokonalá, prostě důsledně vnímat sebe samotnou i danou situaci z nadhledu. Já mám asi to štěstí, že se na sebe dokážu dívat z ptačí perspektivy. A to i na ty tragičtější události v životě. Sleduji se seshora a kolikrát se nemůžu přestat smát, když vidím, jak strašlivě se chovám, absolutně neadekvátně situaci. To opravdu miluju – život v takových absurditách. Na jevišti potom stačí si na tyto chvilky vzpomenout.

Jakou roli hraje humor ve vašem životě?

Humor je pro mě zásadní záležitost! Mám vždycky příjemný pocit, když se mi podaří druhé rozesmát, na divadle i v soukromí. Neříkám, že je to v životě úplně nejvíc, ale když řeknu něco, čemu se ostatní zasmějí, fakt mě to potěší. Nedovedu si představit, že bych třeba žila s člověkem, kterému smysl pro humor chybí. Nikdy nevím, co si s takovými lidmi mám povídat. Záměrně řeknu nějakou koninu a nejhůř je, když vidím v očích naproti sobě absolutní prázdno, když to na druhou stranu stolu zkrátka vůbec nedopadne. To se pak koukám rychle ztratit.

Co vás nejvíc otravuje?

Souvisí to s koncem předchozí odpovědi - čas strávený s lidmi, kteří se většinou zajímají hlavně sami o sebe. Sílu mi bere taky hloupost, arogance, jíž je u nás víc než dost, a zoufalý nedostatek tolerance. Ten tu pociťuji hodně silně.

Jak si pak udržujete dobrou náladu?

Právě tím, že si velmi úzkostlivě vybírám lidi, mezi kterými chci být, a pak se z nich šíleně raduji. Dobíjím se sportem, přírodou – k té jsem hodně pokorná, vážím si toho, že mohu být její součástí.
Navíc jste se jí přestěhováním na venkov hodně přiblížila…
Daleko silněji si tam uvědomujete její koloběh. Oproti městu máte možnost na vlastní kůži pocítit, že jaro střídá léto, léto podzim a tak dále, protože jste s přírodou více propojeni. Přijde mi, že ve městě je tohle všechno vidět méně. Kolikrát jsem ani nevnímala, jaké roční období právě je. A také je tu mnohem snazší si udržovat fyzičku. Stačí vytáhnout kolo z garáže, vzít psi na dlouhou procházku nebo jen tak vyběhnout za dům.

Nakolik je pro vaši profesi důležitá fyzická krása?

Já bych ji nepřeceňovala, protože ještě více v ní funguje vnitřní krása. Znám spoustu nádherných holek, ze kterých na jevišti nic neleze. Jejich předpisově dlouhé nohy se po několika prvních minutách okoukají a přestanou fungovat. Naproti tomu bych mohla vyjmenovat řadu hereček, které možná nemají nejideálnější míry, ale na jevišti jsou prostě neodolatelné a neustále vás něčím přitahují.

Už léta tvoříte hereckou dvojici s Pavlem Zedníčkem, nedávno jste oslavili své 1000. společné představení v Divadle Kalich. Je váš vztah opravdu bez jediného mráčku, jak často oba říkáte?

Z dobrých rodin se nic nevynáší a jak se říká, špinavé prádlo se pere doma. Nicméně my dva spolu opravdu umíme vycházet, Pavel patří mezi mé úhlavní kamarády. Nedovedu si ani představit, že bychom spolu hráli v tak těsném partnerství, a přitom bychom se nenáviděli. Doufám, že se pohoda mezi námi přenáší i na diváky.

Janu Paulovou můžete vidět v představeních Divadle Kalich:

Drahouškové
Bez předsudků
Natěrač
Zamilovat se
Láska naruby