Faust - ďábelská pokušení v baletu Národního divadla

Velké taneční drama Faust, inspirované J. W. Goethem i dějinami minulého století, vytvořil Libor Vaculík jakožto choreograf, režisér, tvůrce světelného designu a spolutvůrce libreta (se Zdeňkem Prokešem). Premiéry v pražském Stavovském divadle se konají 5. a 6. prosince 2009.

Všestranný umělec, jehož díla si publikum oblíbilo, přetváří k obrazu současnému Fausta toužícího po moci, bohatství i lásce. Neuralgické události 20. století, ať je to nacistické, nebo stalinské běsnění, zachycuje na hudbu dramatickou a žhavě vystihující rozporuplnou dobu: na hudbu Stravinského a Šostakoviče. V díle zazní také tóny Johna Williamse i melancholie židovských písní a vše stmelující muzika Petra Maláska. Autenticitu dodá živá hra houslisty Pavla Šporcla.

Autorem scény je Martin Černý, kostýmy, mezi nimiž jsou i nacistické uniformy a židovské mundúry z lágrů, navrhl Roman Šolc.

„Pestrý a košatý repertoár“ je jednou z priorit uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky: „Díla Libora Vaculíka jsou daleko narativnější a dramatičtější než například moje choreografie, je to tvůrce jiného divadelního uvažování. Proto zase po letech sahá Národní divadlo k jeho původní tvorbě, jež byla vždy přijímána s povděkem. Rozhodně mu věřím.“

Diváci ale neuvidí samotné ztvárnění Goethovy dramatické básně: „Bylo by možné, že by se kus jmenoval Feustel podle hlavní postavy, a už grafické řešení plakátu by napovědělo, že se hlavní „uzlíky“ z Fausta v inscenaci objeví, i když třeba v jiném stylu a jiném kontextu. Důležitý však není název, důležité je, aby inscenace diváky oslovila...“ míní Petr Zuska.

Velmi současné téma Vaculíkova náročného tanečního dramatu odhaluje dramaturg baletu ND Václav Janeček: „Dnes by měl Mefisto zajisté těžší úkol: svět je poněkud přeplněný faustovskými dušemi, které celkem běžně a ochotně zaprodají svůj osud komukoliv. Dnešní typ člověka sám nabízí cokoliv (natož „duši?“) za zajištění svých statků, postavení, moci, úspěchů, rozkoše… Naštěstí zůstává nadále překážkou – láska.“

Zapojí se téměř celý soubor baletu ND. V hlavních rolích tančí Alexandre Katsapov, Jiří Kodym, Petr Strnad, Edita Raušerová, Adéla Pollertová, Zuzana Susová, Viktor Konvalinka, Richard Kročil, Tomáš Rychetský, Jiří Urban a další. V jednom z obsazení si jako Mefisto – Mentes zařádí i Petr Zuska.

A diváci se mohou nechat překvapit, zda se nápaditý tvůrce tentokrát kromě Goetha neinspiruje i slavnými filmy, což patří k zajímavostem i silným stránkám některých jeho choreografií. Však také bylo už jeho doktorandské studium na pražské HAMU zaměřeno zcela specificky na vztah baletu a filmu.

Renesančně všestranná osobnost Libora Vaculíka již vytvořila pro balet Národního divadla řadu děl, na něž publikum nezapomene, ať už pro vtip a pohybovou komiku (Někdo to rád...), nebo pro myšlenkovou hloubku (Malý pan Friedemann). Časté jsou podněty filmové (Psycho, Někdo to rád...) nebo literární (Mauglí, Malý pan Friedemann). Vaculíka zajímají také dějinné osobnosti: Čajkovskij, Isadora Duncan, Lucrezia Borgia.

Plodný tvůrce (a někdejší slavný sólista baletu Slovenského národního divadla) vymýšlí i pro další divadla přitažlivé balety, taneční kreace a také úspěšné muzikály (Dáma s kaméliemi, Broučci, Minotaurus, Svěcení jara, Edith, vrabčák z předměstí, Jana z Arku na hranici). Mezi poslední práce Libora Vaculíka patří Fantom Opery a Čachtická paní.

Libor Vaculík se s faustovským tématem setkal již dříve při choreografii Valpuržiny noci (opera Faust a Markéta) v ND Brno (1987) a ve Slovenském národním divadle (1989). V roce 1992 vytvořil na Berliozovu hudbu choreografii, režii a libreto k inscenaci Mr. Faust pro maďarský Ballet Györ. Avšak toto věčné a provokativní téma Vaculík zřejmě neopustí ani v budoucnu...

Dramaturg Václav Janeček je přesvědčen, že Vaculíkova inscenace diváky strhne a pohltí: „Možná nás přinutí přemýšlet nebo se prostě zadívat na náš svět a pozorně přemítat nad zápasy a svědomím, před nimiž není vyhnutí: „…jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den“, jak napsal Johann Wolfgang Goethe.“