Tajemný kufr před domem pana Starosty

Předeslal bych, že p. Starosta je rozvážný, moudrý muž, který jen ve dne v noci přemýšlí, jak to udělat, aby všichni byli šťastní a jak co nejvíce prospět blahu obce.

Stalo se jednoho dne, že mi neznámý poberta rozbil zadní okno auta, zaparkovaného hned vedle kanceláře a zcizil kufr, který byl jen plný starých papírů a prospektů.  Škoda na autě byla větší, než na kufru.

Důvěřivě jsem proto obratem zavolal policii, ačkoliv mí známý v mém okolí, když je po druhé vykradli, většinou již na policii ani nešli, řka, že se jedná jen o ztrátu času.  Policie strávila prohlídkou poškozeného auta a následným soupisem protokolu několik hodin. Na závěr, policisté z naší vesnice, mladí kluci, se tvářili přátelsky, kamarádsky, jsem se jich důvěřivě zeptal, kde že se vyřizuje zbrojní pas. Neboť před několika měsíci jsem si podal žádost a dodnes se mi nikdo neozval.  A to jsem asi neměl dělat, teprve později mi došlo, že ti „dobráci“ to asi zapsali k protokolu.

Jinak mi sdělili, že kufr najdu někde v příkopě do 5 km vzdálenosti od místa činu, neboť pobertové jej vždy bleskově prohledají a pak se jej zbavují, neboť by to pro ně mohl být usvědčující materiál. Policii jsem předal přesný popis kufru. Ze 20 m bylo jasné, jak tento černý kufr vypadá, díky červenám tyčinkám.

Druhý den jsem strávil na pojišťovně. Mám havarijní, i jiné pojistky, pojišťováci se ze všeho nejdříve zajímali, zda nemám sjeté pneu, aby mne mohli rychle vyhodit. Nakonec mi stejně nic nedali, škoda nepřesáhla spoluúčast.  Tedy opravdu ztracené 2 dny.

V průběhu těch 2 dní jsem bedlivě koukal do všech příkop, ale pak je pokryl první sníh, který po týdnu zase roztál.

Asi za 14 dnů jsem po ránu jel autem do práce: „co se to děje v naší vesnici“, říkal jsem si.  Projížděl jsem středem obce s potížemi. Všechno bylo zataraseno policií, omotáno policejními páskami, jako by tam snad právě zastřelili prezidenta.  Dojel jsem do práce, pak mi volala manželka, která v centru obce pracuje, že jsou tam obrovské policejní manévry.  I policejní vrtulník tam létal. Do práce za mnou přišel policista v civilu a říká: „Asi jsme našli Váš kufr“.  A pak jsme půl hodiny mluvili o ničem.  Po obědě jsem si říkal: Tak jestli je to můj kufr, měl bych se na něj jít podívat.  Jel jsem na místo činu, již z místa činu  odjížděl přenosový vůz televize, policie ani kufr nikde.

Večer jsem viděl články na internetu. Včetně fotek, o vyřizování účtů podnikatelů na malé vesničce na Valašsku.  Požádal jsem autora článku, ať mi pošle mejlem pořádnou fotku, že mu k tajemnému případu výměnou poskytnu nějaké informace. Chtěl jsem vědět, zda je to můj kufr.  Byl to můj kufr.  Tak to bylo záhadné. V článku psali o teroristech, o vyřizování účtů podnikatelů, snad v tom kufru nebyl sám Bin Ládin?  A druhá otázka mi vrtala hlavou – kde je můj kufr?

V neděli po kostele jsem se dozvěděl celou story. Na mostě před domem Váženého pana starosty se z ničeho nic objevil neznámý kufr.  Starosta hned asi svolal obecní radu kufrovou. Pak přišel ke kufru místostarosta a potěžkal jej. Řekl: „ je těžký, mohl by v něm být bomba“. Starosta nelenil, zavolal na policii, že má před barákem bombu. Místostarosta, nevím, kde k té informaci přišel, snad z policejních protokolů, hned přidal teorii o vyřizování účtů podnikatelů.

Ihned přijela speciální jednotka čichacích psů na trhaviny z Brna.  K tomu protiteroristické komando.  Co kdyby z kufru vyskočil Bin Ládin.  K tomu protivýbušninový „kosmonauti“ ve speciálních oblečcích z Ostravy.  Policejní skenery.  Nad vesnicí létal policejní vrtulník. Již chybělo jen vynoření policejní ponorky pod mostem v místním potoku. Vše filmovala televize.

V kufru nic nenašli. Jen moje staré letáky. Po třech dnech policejního lustrování kufru mi zavolal náčelních policie, že našli můj kufr, ať si pro něj přijdu. Téměř nic v něm nechybělo, byl jen zaprášený, jako ve sklepě od uhlí. V příkopě být nemohl, rozmáčel by se sněhem.  Čtrnáct dnů jej lustrovali pobertové, další tři dny jej lustrovala policie.

Známi mi pak řekli, že patřím tzv. do Zájmové skupiny a že mi policie bude asi půl roku odposlouchávat telefony.  Místostarostovi jsem pak osobně vynadal. Mají ti konšelé asi nečisté svědomí, že mají takový strach z bomb. To víte, tečou jim přes prsty stovky milionů i na malé vesnici.  Já bych si svůj kufr klidně otevřel, i bez policejního kabaretu. Zajímalo by mne, kolik peněz stála celá ta akce.

To je jednoduchá cesta, jak se z poškozeného a okradeného stane nebezpečný terorista.

Autor: Neznámý majitel kufru, asi mladý, nebezpečný BIN Ládin z Valašska, Salám Kabar. Vlastně Akbar.