Střední odborná škola ve Strážnici 4. S a 4.M maturanti 1986

Tato škola má dlouhou historii. Asi před 100 lety byl zájem o zimní vzdělávací školu pro zemědělce. U zrodu školy byl strážnický rod Trnečků. Škola prosperovala. Byla vždy moderní. Počítače měla ve svých učebnách již v roce 1981, v době, kdy je neměly ani mnohé vysoké školy.

Měla vždy perfektní dílenské vybavení: 2 kombajny, Kolos a Forstritt E 516, autobusy, nákladní auta, traktory, stolárnu, frézovnu, svařovnu, soustružnu, zámečnickou dílnu, kovárnu, dílnu elektrotechniky, měření, atd. Tyto dílny byly důležité. Jak říká absolvent Zdeněk Daněk: "Škola mi dala základ. Tam jsem se naučil všechno." Dnes je vedoucím servisního střediska jedné velké firmy.

Bylo zde vždy zemědělství. Tedy Mechanizátor zemědělské výroby. Žáků bylo kolem 750. 4 třídy v ročníku, + dálkaři. Kolem roku 1980 začali učitelé ve škole přemýšlet, co dál. Přemýšleli vždy 5 - 10 let dopředu. Zemědělství nebude již potřebovat tolik mechanizátorů, proto Mgr. Lukáš navrhnul: "Zavedeme všeobecné strojírenství. V Břeclavi je automobilní průmyslovka, v Uherském Hradišti jemná mechanika," Strážnice zavedla všeobecné strojírenství. A bylo tak. V roce 1982 jsem nastoupil na SZTŠ obor strojírenství, ve 2. ročníku o pololetí nám to změnili na SOŠ strojnická a maturovali jsme na SPŠ strojní.

Mechanizátor zemědělské výroby byl žádaný, elitní obor. Sám jsem se tam pro velký zájem nedostal. Zemědělství a potravinová soběstačnost a bezpečnost, kdysi bylo v naší zemi prioritou. Zaměstnanci, členové JZD byli celkem dobře placeni, dalo se tam vydělat a ještě měli i "neoficiální naturálie". V zemědělství pracovalo dříve 20 % lidí. Mnohá JZD měla přidružené výroby, mnohé z nich jsou dnes moderní fabriky.

Doba se však vyvíjela. Zemědělství i strojírenství se po roce 1989 změnilo. V Zemědělství proběhla zemědělská revoluce. Není to žluté pole a fotovoltaika na poli, je to změna koncepce.

Poslední maturantu SZTŠ ve Strážnici, obor mechanizace zemědělské výroby, opustili školu před 18 lety. O strojaře je dosud zájem, avšak dílny se budou údajně rušit. Uvidíme. Strojírenství taky nemá na růžích ustláno. Největší přísun strojařů, nástrojářů i obráběčů na stavby, byl v roce 1993. Fabriky krachovaly, propouštěly, hurá na stavby. Stavebnictví šlapalo do roku 2008.

Strojírenství na SOŠ ve Strážnici zažilo největšího rozkvětu v době, kdy tam bylo navíc strojírenské Lyceum. Tedy příprava na vysoké školy. Dnes se škola spojila s oděvním učilištěm, dokonce se tam mají rekonstruovat dílny. Na nějaký umělecký salon. Ovšem, zase se projevuje zájem kraje o strojírenství, vypadá to, že po zlikvidování dílen postaví nové.

Z maturitního ročníku 1986 dnes z celé třídy mechanizátorů pracují v zemědělství jen 2, slovy dva absolventi. Strojírenství nyní taky prochází velkými změnami. Zavádí se systém 4D, což znamená zánik statisíců pracovních míst. Ale pokrok nezastavíte. Uvidíme, jak na něj zareaguje naše stará dobrá škola ve Strážnici.

Na závěr rady našeho pana profesora Lukáše: "Říkám důchodcům - dělejte něco. Neseďte jen u televize. Taky máte na něco vlohy, něco jste chtěli dělat a třeba jste nemohli, tak dělejte". Ve svých 81 letech pracuje ve vinohradu, má traktor TK4, maluje a "paličkuje. " Pořádá výstavy... Práce má velmi kladný vliv na zdraví a psychiku nejen důchodců.

Autor: Ing. Pavel Sýkora, bývalý žák

Související články:
Potravinová soběstačnost z malé zahrádky
Dotace na akvaponické skleníky