Soudruh předseda a soudruh tajemník v blázinci

Za socialismu místní, městský nebo okresní soudruh předseda, to byli lokální „bohové“. Téměř neomezení vládci. A jejich tajemníci, šedá eminence tahající za drátky.  Bylo možno je nějak společensky znemožnit?  Ano, ovšem za cenu osobních nemalých obětí. „Bohové se nemýlí, bohové neodpouštějí, tak vám a rodině polepili kádrový profil, že ani Einstein by se na gymnázium nedokázal přes ně dostat.

Ing. Rudolf Vítek, známý slovenský expert v oblasti energetiky,  před absolvováním vysoké školy, pracoval v Praze u Vojenských staveb. Zajímavá škola života, zajímaví lidé. Každý každému tam tykal, byla tam spousta docentů, pronásledovaných režimem, faráři,… Jednou potkal inteligentního, snad i vzdělaného borce, jak „háže“ na stavbě lopatou do míchačky.  „Proč zde pracujete,“  otázal se ho.

„To máte tak. Tuto lopatu mně nikdo nevezme.“  Odvětil pracant.

„Dříve jsem pracoval jako řidič sanitky,“ pouští se do vyprávění. „Stavěl jsem dům na malém městě. Cokoliv jsem potřeboval vyřídit na národním výboru, vždy mi soudruh předseda s tajemníkem házeli klacky pod nohy. Plyn nešel vyřídit, elektřinu nebylo možno přivést, stavební povolení nešlo dostat, kádrový profil mi soudruh předseda nějak polepil, tak se to dlouhá léta táhlo.“

Jednou hustě pršelo. Jedu prázdnou sanitkou do okresního města do nemocnice  a  u železničního přejezdu na mne mávali promoklí soudruh tajemník se soudruhem předsedou. Zda bych je odvezl na nějakou okresní konferenci strany, že jim ujel autobus, nebo co.

„Ale jistě pánové, víte co, promoklé kabáty si dejte ke mně do kabiny, vás naložím dozadu do sanitky. Tam to budete mít dobré, tam budete mít teplo,“….

Soudruzi si tam důvěřivě vlezli, já jsem přibouchl dveře, pustil maják a jel rovnou do blázince. Přijel jsem tam a říkám: „Vezu vám tady akutní případ. Rychlovka. Papíry budou později. Jeden o sobě tvrdí, že je předseda, druhý tajemník. A pozor, jsou nebezpeční “  Jo jistě, přikývli zřízenci blázince, znali mne jako dodavatele častých případů. 

Zřízenci vzali svěrací kazajky, otevřeli dveře sanitky, „no jistě, vy jste předseda no jistě a vy tajemník“, nasadili zuřivě bránícím se soudruhům tyto oblečky, pak následovaly skotské střiky tři dny si je v blázinci podrželi,  než uvěřili naléhání těchto pacientů a zavolali na KNV. ( Krajský národní výbor).

Vyprávějící u lopaty se smíchem dodává „ víte, mně tu lopatu nikdo nevezme.  Ale jim už do smrti nikdo jinak neřekne. Blázni. To jim již nikdo nikdy neodpáře“.

A měl Pravdu. Pomstil se těm utlačovatelům sladce, a možná u vojenských staveb si ještě více vydělal, než jako řidič sanitky.

Autor: Ing. Pavel Sýkora