Vojáci, na můj rozkaz, ustelte si v rybníku, jako kachny.

Můj známý P.Š.  byl u ženistů. Pořád něco stavěli, někam jezdili, než se dostal k čističce na vodu. Jednou jeli na cvičení. Přivezli je auty v zimě, doprostřed lesa. Byl sníh, asi půl metru. Zima. Foukal studený vítr. Uprostřed rovinatého lesa kolona zastavila. Měli za úkol postavit zde tábor. Lampasáci byli v maringotkách. Jako obvykle chlastali, jako duhy. Záklaďáci makali: řezali dříví, káceli strumy, dělali výkopy, maskování… zničehonic se otevřely dveře maringotky, přiožralý lampasák v rozhalence ( maringotka byla dobře vytápěna) zařval plyn – museli nasadit masky a makat v maskách, dveře se zavřely, po 10 minutách zase bakteriologická poplach – museli si obléknout bordelatom, a tak pořád něco, až do večera. 

Večer dveře opilé maringotky vydaly rozkaz – postavte zde vojenský stan. Zde pane kapitáne? Vždyť je zde 10 cm vody! ( došlo o oblevě, na ledovém krunýři se rozpustilo 10 – 20 cm vody). Tady bývá stan každý rok, bude zde i letos, odpověděla opilá postava z chuchvalce cigaretového dýmu opilým hlasem a zabouchla dveře.

Nezbylo promrzlým, mokrým záklaďákům než postavit stan na tom rybníku. Pak se rozešli po lese, hledat po stromech suché místo, kam by se uložili ke spánku.