Střílení za plukovníka Války

Dělostřelecká busola PAB

Soudruhu studente, co je to PAB? Dostal u závěrečných zkoušek otázku můj známý. Palebnaja busola, koktal dotyčný. To již bylo možná rok před zrušením vojenské katedry. I závěreční soustředění u vojsk již bylo zrušeno. Přezkušovalo se tedy nikoliv u bojových jednotek, ale na Gumové Hoře. Já to nebudu poslouchat, takové blbosti, noste indexy, zavelel zkoušející.

Za nás to bylo mnohem tvrdší. Busola PAB je v podstatě teodolit. Na trojnožce, přesně se s ním měří úhly. Dělostřelecký kruh nemá jen 360 stupňů , to by bylo málo přesné. Je rozdělen na dílce. Dílec je úhel, pod kterým vidíme kolmou úsečku 1 m na vzdálenost 1 km. Asi 6000 dílců má kruh, už nevím. A s těmito busolami jsme měřili polohu cílů a korigovali palbu.  

A měřili jsme za každého počasí. V zimě v létě, za slunce, kroupů i deště, sníh nevyjímaje.  Všimnul jsem si, že po několika hodinách strávených venku na sněhu vedle busoly PAB ( člověk se moc nepohyboval, poskakovat taky nemohl),  mi začínalo být všechno jedno. Nechtělo se mi ani přemýšlet.

PUO

Přístroj pro mechanizaci řízení palby. Bylo to takové menší rýsovací prkno, včetně stojanu,  ovšem pro přenos do terénu zavřeno do ne lehké dřevěné bedny, která měla popruhy, aby se dala nosit na zádech. Představte si, že nosíte na zádech bágl ( krosnu), která je ze dřeva. Tlačí vás to všude – na lopatky,…To musel vymyslet asi sovětský člověk. Ale faktem je, že řízení palby to urychlovalo. Snadno, rychle, přesně.

Nepřímá palba

Nepřímá palba je, že střílíte za kopec. Třeba 18,7 km daleko. Od kanonu nevidíte sice nepřítele, nepřítel však zase nevidí vás. Nepřítel je sledován z pozorovatelny. Na pozorovatelně sedí řídící důstojník, nejprve vypočítá prvky, (náměr, odměr, velikost nálože), pak se vystřelí 1. rána. Z pozorovatelny optikou změří, kam dopadla a rychle ji korigují. Má tam již dříve zmiňovanou, tlik oblíbenou busolu PAB a k tomu leaserový dálkoměr s obsluhou. Možná ještě PUO.

Přesné výpočty jsou velmi důležité. Stalo se jednou na ostrých střelbách, že cíl byl zničen 1. výstřelem houfnice , sděloval nám kapitán Okoun při výuce. No ale to byla náhoda, oponovali mu studenti. Byla, ale nádherná. Trefili hrušku ( cíl) 1. dělostřeleckým granátem.

Řídit palbu  i bez optiky a výpočtů a to poměrně rychle a přesně. Pokud přestřelíte cíl, zkrátíte o polovinu vzdálenosti k cíli. ( Pokud nedostřelíte, prodloužíte). Během 3 – 4 výstřelů cíl trefíte.

Bigoši ( pěšáci, motorizovaná pěchota)  z tohoto dělostřeleckého zastřelování mají hrůzu. Říkají, když 1. mina, nebo granát padne před zákop,  druhá za zákop. Třetí do zákopu.

Stalo se na cvičení států Varšavského paktu. Vlastně Varšavské smlouvy. V severoatlantickém paktu jsme nyní. Ty změny jsou na mne poněkud rychlé.

Pozorovatelna těžkých minometů  byla v bunkru. Spočítali parametry, zavelili do palpostu  ( pelebného postavení ) a vystřelili. Sovětský voják si ještě jednou propočítával dráhu velkokaliberní miny. Najednou zařval : Za 19 sekund to padne sem!  Všichni z bunkru vyskákali a utekli. Mina skutečně padla do bunkru a vybuchla.

Nebo houfnice. Vystřelili, letělo to úplně jinam, než byl cíl. Granát vybuchl hodně daleko od cílem. No, ale na cvičení byl přítomen Sovětský voják.  Válečný veterán. Na  štítku čepice měl zářezy. Ihned štítkem čepice a pomocí natažených rukou, na počet pěstí, změřil správný úhel. Hned diktoval opravené parametry. Další granát, vypočítaný bez tabulek, měření busolou PAB, ….dopadnul, do bezprostřední blízkosti cíle. Jo, jo, to jsou zkušenosti.

Vojáci z povolání měli často  soutěže. O to, kdo nejdříve a nejpřesněji spočítá prvky k výstřelu. Ceny tam byly hodně zajímavé, jak říkal kapitán Okoun. 30 000,- Kč, popř. nové auto. Lepší než dneska Milionář.

Další zážitky z výcviku na vojenské katedře nadejte zde:

http://www.inmagazin.cz/kategorie/valka-je-vul.aspx