Rydla

V rámci mé14 denní brigády na počátečním soustředění, jsem se dostal i k jiné odbornosti. Houfnice 122 mm. Určitě to znáte z válečných filmů. Byl to vzor 1918, modernizován tuším 77. Modernizace spočívala v tom, že původní celoocelová kola byla nahrazena normálním koly od náklaďáku. Proč? Když dříve baterie houfnic projela vesnicí, kovová kola s kovovými obručemi dělala takový randál, že lidem popraskaly tabulky v oknech.

Všechno se tam dělalo ručně. Jen roztáhnout lafetu a zakopat rydla  byla dřina pro několik chlapů. Ručně nabíjet granát, nábojku,…Na závěr byl povel zakleknout. Obsluha houfnice ( 6 lidí) zaklekla, kromě miřiče, zády k houfnici. Co kdyby to bouchlo, že? A ono to bouchalo. Po výstřelu nadskočila celá houfnice do vzduchu.

Později, když jsme cvičili na závěrečném soustředění v Kynšperku, houfnice 122 mm cvičily vedle nás. Byli to naši spolužáci ze školy. Dřeli v tom vedru jako magoři. Nejvíce nám utkvěl v paměti jejich povel RYDLA. Tak jsme na ně pokřikovali Rydla, oni na nás zase Hadice. Za nás, na naší samohybné houfnici DANA 152 mm dělala vše hydraulika, dopravní pásy apod. Jen 1. otevření závěru se provádělo ručně.  V podstatě obsluha naší houfnice byla ležérní.

Ve předu řidič a velitel vozu. V levé věži nabíječ a miřič. V pravé já, časovač, nade mnou můj velkorážný, protiletecký kulomet 13,5 mm. Tím bych mohl tak plašit vrabce, nikoliv pancéřovaná nepřátelská letadla a vrtulníky. Ale psychická podpora to byla.

Jednu nevýhodu to moje míst mělo. Vážil jsem tehdy kolem 70 kg, sportovní typ. Při povelu Nastoupit jsem se vyškrábal nahoru na houfnici, otevřel poklop a snažil se propadnout  dírou dolů, na sedadlo. Jenže v ruce jsem měl sapík a kolem pasu gazmasku. Vždy jsem dlouho klátil ve vzduchu  nohama, abych propadl dolů, na kožené sedadlo a zavřel poklop, aby koncový spínač mohl ohlásit že jsme OK. To jsme cvičili často: nasednout a sesednout. Ještě jsem při tom obíhal houfnici a ručně oddělával zarážky z hydraulických podpěr, na kterých Dana byla při střelbě. No, nechtěl bych to absolvovat při potlesku nepřátelských kulometů.

Se svojí dnešní, o 20 kg vyšší  váhou,  už bych poklopem do houfnice asi nepropadnul. Pro ten případ jsou tam ještě boční dveře.

U Dany to bylo lepší, než u Rydel. Člověk se tolik fyzicky nenadřel. I Rakušané, kam se tato tajná zbraň již za socialismu prodávala, si ji pochvalovali. Byla velmi přesná.