Na můj rozkaz přišlo jaro

Druh oblečení jsme dostávali rozkazem.   Např. jednou  v únoru se oteplilo. Na ranním buzerplacu velící podplukovník měl různá čtení denních rozkazů, hlášení, atd., prohlásil:

„ Příští vojenskou přípravu přijdete bez zimních doplňků.  Navíc nařizuji přezkušování“. 

Jaký bude mít dosah toto jeho tátovské rozhodnutí, jsme měli za týden pocítit. Přezkušování : stále kolem dokola nás zkoušeli ze sborky a rozborky samopalu, pistole, pořadové přípravy, taktiky, apod. Navíc jsme na zpaměť museli znát spoustu užitečných informací, a recitovat je i ve spánku: přísahu, voják je povinen, velitel je povinen, popřípadě ZŘ ( základní řády).

Na den přezkušování se radikálně změnilo počasí. Pršelo, sněžilo, chumelenice, námraza, mokro, zima jak na Sibiři. Monte Bú je na kopci, ten vítr stál za to. Navíc jsme dostali pořadovou přípravu.  Bylo to úchvatné. Tragikomedie začala dlouho před svítáním. V dešťosněhové fujavici jsme nastoupili bez zimních doplňků. Ještě že nám nenařídili rozhalenku. Po ranním slavnostním nástupu jsme vyfasovali k přezkušování pořadovou.

Dostali jsme nějakého cizího, zákeřně vypadajícího podplukovníka. Nechal nás na buzerplacu  pochodovat, provádět různé cviky, apod.

Na závěr zkoušel léčku. Stoupl si před naši řadu a upadla mu tužka. Bláhově si snad myslel, že mu ji úslužně podáme. I kdybychom se pro tužku chtěli ohnout a podat mu ji, což by znamenalo že jsme ve zkoušení neuspěli, nemohli jsme. Kalhoty, rukávy i blůza již byly zmrzlé. Vítězoslavně jsme odpochodovali do učebny, sundali blůze a postavili je do kouta. Pověsit nešly, byly zmrzlé. Vcelku jsme to přežili.

Později, když jsme podobně málo oděni prováděli taktickou přípravu na loučce u zákopů, náš kapitán nás nechal ležet po plížení na zemi. Zjistil jsem, že ležet na zemi je tepelně mnohem příjemnější, než stát, nebo pochodovat. U země tolik nefouká.

Další zážitky z výcviku na vojenské katedře nadejte zde:

http://www.inmagazin.cz/kategorie/valka-je-vul.aspx