Jak soudruh student, velitel čety, nedoběhnul
Jak se řešily životní potřeby
Befel je befel, vojna je vojna, ani na fyziologické funkce se neohlíží, říká kámoš. Když velil na počátečním soustředění, jídlo v menze bylo nějaké divné. Postihnul jej akutní řídký případ přímo na buzerplace za pochodu. Musel docvičit, dopochodovat, pak zavelil pohov a odpochodoval zahlásit se veliteli katedry, plukovníkovi trpaslíkovi.
Říkal mu“ Soudruhu plukovníku, student……dovolte mi promluvit“ Mluvte. „ Soudruhu plukovníku, dovoluji si vás požádat o opuštění Kraví hory, neboť jsem se po…“
No a soudruh plukovník mu ještě asi 5 minut přednášel o znehodnocených kalhotách, a když tedy má ty znehodnocené kalhoty, tak tedy může opustit výcvik a jít si je na koleje vyprat. Studenti tehdy byli ubytovaní na kolejích. Bez toho proslovu by to asi nešlo. Ještě, že ho nekontroloval. Nebo čekal, až mu to poteče z nohavice?
Další zážitky z výcviku na vojenské katedře nadejte zde:
http://www.inmagazin.cz/kategorie/valka-je-vul.aspx

Vaše názory |
K tomuto článku zatím nebyl připojen žádný názor.