Jak dostat gumu rychle z tanku

Všichni studenti – absolventi VKVŠ (vojenských kateder vysokých škol) znají důvěrně povel: Granáty připravit. A další povel Granáty.

S ostrými granáty se na Vojenské katedře házelo. Takový obranný granát F1 má účinek do 200 m, tedy žádná sranda. Běžný postup, při obraně zákopu před útočícím nepřítelem je, že po povelu Granáty se obranný granát hodí na nepřátelské vojáky, cca když jsou 50 m od zákopu. A hned poté se vrhnete na dno zákopu, abyste se nestali obětí vlastního granátu.

Bigoši, tedy studenti VKVŠ cvičící odbornost motorizovaná pěchota, házeli proto tento granát z tanku. V tanku byla guma (tedy vyučující – voják z povolání). K němu do tanku vlezl student. Dostal obranný granát a měl ho dle instrukcí vyhodit z tanku. Poté, bleskové, vyučující i student zavřeli poklopy tanku, aby nebyli zničeni vlastním obranným granátem.

Vše bylo předem bezpočtu krát vysvětlováno, probíráno, nacvičováno na nečisto. Šlo o život. Nejen studenta, ale i vyučujícího. A studenti, byli téměř děti, někteří, přesto že vysokoškoláci, totálně leví, ani hřebík by nepřitloukli. A voják z povolání v tanku, vedle studenta, byl mimořádně milý, opatrný a ohleduplný.  Proč asi?

V Praze na Vojenské Katedře se stalo, že studentovi granát, místo aby jej vyhodil z tanku, vypadnul z rukou, a spadnul dolů do tanku! Po odjištění granát vybuchuje za 2,8 až 3,2 vteřiny. Když to guma viděla, že studentovi vypadnul granát z ruky, během snad půl sekundy byla z tanku venku. Rychlostí blesku. Student zůstal v tanku a nic se mu nestalo. Před tím, než mu granát vypadnul z ruky, nestačil jej odjistit.

„A takovýto soudruzi studenti, měli dbát o naši bezpečnost a o klidný spánek poctivého pracujícího lidu budujícího rozvinutý socialismus!“

Jak jsem házel granátem

Na závěrečném soustředění u vojsk nás odvezli házet granátem. Asi na Doupov. Shromáždili nás na seřadišti. 4 kamarádi s bednami granátů a gumou – pdpl. Popletou odešli někam dopředu. Za stromy a keře, nevěděli jsme, co tam budou podnikat. A nikdo ani po tom nepátral. Na vojně jste vždycky dostali minimum informací, asi, abyste je nemohli vyzradit nepříteli. Šipka, podobná jako turistická směrovka, ukazovala směr Házeliště. Odtamtud se ozývaly výbuchy granátů a naše jména. Naštěstí se spolužáci odtamtud vraceli nepoškozeni. Na našem seřadišti jsme pozorovali střepiny útočných granátů, které nám létaly vzduchem nad hlavami.

Dopředu nás upozorňovali, že se stalo, že jeden lampasák koukal na výbuchy z bezpečné vzdálenosti. Přesto přiletěla střepina, vletěla mu okem do mozku a bylo po něm. Útočný granát má velkou prachovou náplň, aby udělal ránu a vyděsil obránce. Účinek však jen jeden metr, aby neohrozil útočníka, který ho hází na zákop.  

Stalo se, že jednomu manuálně negramotnému studentovi vypadnul z ruky, jak byl rozběhnutý spadnul mu na patu, vybouchnul a studentovi se nic nestalo. Zavolali mé jméno. Naběhl jsem do zákopu, snad krytého stříškou, nebo co, bo tam byla tma.

Spolužáci seděli u bedny granátů, nikdo mi nic neříkal, jeden jsem si vybral z bedny a šel ke konci zákopu. Začal jsem jej odjišťovat, že jej vyhodím ze zákopu. V poslední chvíli jsem uviděl, že před zákopem, u plechové, nebo betonové stěny stojí podpl. Popleta a vytřeštěným okem (každé mu koukalo jinam, nevím, od čeho to měl – možná od granátu)  mne sleduje, neboť jsem se na něj chystal hodit útočný granát. „Tady nééé,“  zařval soudruh pdpl. Došel jsem tedy k němu, zjistil jsem, že za krytem je plechová silueta postavy – cíl našich granátů. Hodil jsem tedy granát na cíl a schoval se za kryt stěny. Soudruh podpl. se neschoval, sledoval můj granát včetně výbuchu a prohlásil, že siluetu imperialistického nepřítele jsem netrefil. Nevadí, snad příště.  Ale, třeba mi lhal, aby mi zkazil radost.

Tak jsme to odházeli a šli jsme do kasína na oběd, nikomu se nic nestalo.

Obranný granát F1

Po II. Světové válce se v ČR začal vyrábět sovětský obranný granát F-1. Hmotnost granátu byla 0,6 kg. Byl to jen vylepšený francouzský granát z 1. světové války. Do vzdálenosti 30 – 50 m způsobuje smrtelná zranění.  Do 200 m zranění. Proto se mohl házet pouze z krytu.

„Obranným granátem zlikvidovali někdy kolem roku 1985 ve Vyškově Lampsáka.“ Říká Ing. Rudolf Vítek, co tam vojákoval.  Obarvili mu jej na červeno a dali do kanceláře. Myslel si, že je to atrapa, školní granát a tak si s ním pohrával. Musel se náramně divit, když jej to roztrhalo.

Útočný granát  RG – 4.

Má za úkol výbuchem „omráčit“ obránce v zákopu. Házejí to útočníci na zákop. Má to moc střelného prachu a málo plechu. Pro zesílení účinnosti se používá zesilovací pouzdro – viz RG – 34. Nejprve se vytáhne pojistka, pak se hodí. Při letu se odmotává plechový pásek, nakonec vypadne zábrana pod jehlou. Po dopadu jehla propíchne kapsli – Buuum.

Nemusí vybouchnout po dopadu do hlubokého sněhu, či vysoké trávy. Takový vylepšený dělobuch je to. Vyrábělo se to ve Firmě Kyšper a spol, později Chemické a zbrojní závody Bojkovice, později v Poličce a v Jablůnce u Vsetína. Měl hmotnost 320 g.  Toho 110 g TNT + rozbuška z pentritu.

Autor: Ing. Pavel Sýkora