Gumová Hora. Monte Bú.

Nemůžete ji najít na mapě? Nikdy jste o ní neslyšeli? Je uprostřed Brna. Skrývá se pod názvem Kraví Hora. Byly zde deskobaráky. Jednopatrové baráky ze starých desek, dlohé asi 100m, uprostřed chodba, na obě strany třídy. Těch baráků tam mohlo být tak 20, možná i 50.

Téměř u každého byl „buzerplac“ Malé asfaltové hřišťátko, jako by stvořené k věčnému, nekonečnému, nezáživnému drillování povelů jako vlevo vbok, vpravo vbok, pochodem vchod, povely typu maskado, cvičení se zbraní a jiné perly pořadovky. ( Pořadového cvičení).

Pro jednotky velikosti čety. Asi 30 lidí.  Domy byly ve svahu, na první pohled celkem hezké. Kolem domů, směrem nahoru byly asfaltové komunikace.  Věřili jsme, že deskobaráky jsou tam ještě z dob Marie Terezie.

Dnes se  domy obdobné konstrukce  nazývají obchodně dřevodomy. Dále zde byly asi 2, nebo 3 velká hřiště. Centrální buzerplacy, které  sloužily k ranním nástupům , oslavným přehlídkám a buzerování baterií, rot apod. ( Baterie = 3 čety). U nás dělostřelců.

Nebyli zde jen dělostřelci. Jen v našem deskobaráku byli Ptřs ( protitankové řízené střely),  houfnice DANA ( 152 mm), houfnice 122 mm, atd.

V baráku pod námi mrakostřelci –PVOS ( protivzdušná obrana státu) . Ve „2. ulici“ pak byli spojaři. Studenti fakulty elektro.  Museli se pravidelně učit morseovku. Dále ženisti – studenti stavební fakulty. Ti dokonce stavěli mosty.

Nahoře, nad horním velkým buzerplacem byly garáže. V nich bylo asi 6 houfnic 122 mm. Bez úderníků. Aby se houfnic nezmocnil zlý imperialistický živel a neprovedl několik výstřelů do obydlené části Brna, jak nám říkali.

Pod buzerplacem byla velká prosklená garáž. A v ní velká tajná, strategická zbraň, která nám měla pomoci vyhrát 3. světovou.  A k ní jsem byl přidělen. Houfnice DANA 152 mm. Větší než tank, lauf jak díra, že by s ním člověk pomalu prolezl, na podvozku TATRA 8 x 8. Vše komfortně hydraulicky řízeno. Dostřel 18 km s běžným střelivem. S taktickým jaderným prý i 24 km. Tedy týlová zbraň. Člověk, tedy já jsem měl sedět v týlu, za frontou, a dalekonosnou palbou likvidovat kapitalistické imperialisty, kteří číhali na hranicích, aby nám ukradli  výdobytky socialismu. ( Marně jsem jednomu známému Italovi nedávno vysvětloval, co to byly ty výdobytky socialismu. Kdo nezažil, nepochopí).

Nahoře, na temeni kopce, za plotem, který ohraničoval horní velký buzerplac, byla krásná louka se zákopy, bunkrem, plotem – ostnatých překážek. Zde se cvičila taktická příprava. Plížení, plazení, přískoky vpřed, vyběhnutí na povel ze zákopu, útoky v četě, v družstvech se samopaly, bodáky a malou polní. Co dělat na povel Tanky zprava, nebo tanky zleva. Jaký tvar obrany zaujmout, a jak začít bojovat s nepřátelským tankem našimi samopaly vzor 58. To není jen tak plácnout sebou na zem. Četa, nebo družstvo musí sebou plácnout tak, aby mohli všichni pohodlně střílet.

Byl zde i plot překážek z ostnatého drátu. Ještě naši předchůdci cvičili speciální cvik pro překonávání těchto plotů. Kotoulem ve vzduchu přes samopal. Mnoho studentů však při své nemotornosti skončilo zamotáno právě v tomto plotu z ostnatých drátů. Asi to nebylo nic příjemné.

Návštěva Monte Bú,

Každý student vysoké školy musel 2 roky své několikaleté docházky, 1 den v týdnu, věnovat Gumové Hoře. Ráno vstali v 5, na vysokoškolských kolejích, rychle posnídali, vzali na záda bágl večer připravený a běželi kilometr dva na šalinu. Pokud zrovna např. byli ubytovaní na Klondiaku. ( Pod Palackého Vrchem). V batohu měli zelené maskáče vzor 60, na nohách kanady, oblečení, sešity na vojenskou výuku. Jo a plynovou masku, v torně, bez ní by nemohl existovat.

Dříve toto vše studenti navlekli na sebe a utíkali ve vojenském na Kraví Horu. Jenže jednou po ránu se stalo, že tramvaje „plné vojáků“ navštívil jeden zahraniční diplomat , a ve své poloožralosti rychle telefonoval do Washingtonu, že je v Brně mobilizace. Proto aby  činnost vojenských kateder neohrozila světový mír, museli studenti cestovat v civilu, s báglem na zádech.

Že Kraví Hora  byla hora, poznali např. studenti oboru prat. ( přístrojová, regulační a automatizační technika). Jednou v úterý v noci přišla silná námraza. Byl obrovský problém vylézt na Kraví Horu. Studenti s bágly na zádech to řešili tím, že ručkovali po plotech. Podplukovníci seděli ve třídách za katedrou a náramně se smáli pozdním příchozím.

Poté, co studenti přiběhli na Monte Bú, bleskově se převlekli do zeleného  a nabíhali na slavnostní buzerplac. Podplukovník od Póče vyřvával:  „ Student se na Kraví Horu dostaví perfektně ostříhán ( vyholen jako blbec), s perfektně čistým mundůrem, naleštěnými kanadami, mírně navoněn, notně nasrán“. A měl pravdu. Než jsme se pořádně probudili, již proběhl ranní nástup, přepočítání, zapsání účastníků  a již jsme pochodovali v rytmu nekonečné dlouhohrající přeskakující desky parádního vojenského marše. Do zblbnutí znělo vyřvávání -  povely podplukovníků jako „ šlapete to jako brambory, tvrdší krok“, nahlas, zpívat, mlčet, zkrátka do zblbnutí. Mnohdy ani svítání nepřerušilo naši pořadovou přípravu.

Pokud jsme neměli venkovní zaměstnání ( topo – geo – topografickou přípravu), pořadovou, nebo taktiku, popř. tolik do roka několikrát opakující se přezkušování, napochodovali jsme do třídy. Pak začalo vyučování. Taktická příprava, dělostřelecká příprava, topo-geo ( topografická ) , apod. Dle odbornosti.

Další zážitky z výcviku na vojenské katedře nadejte zde:

http://www.inmagazin.cz/kategorie/valka-je-vul.aspx

 

  Doporuč přátelům

---