Bludný holanďan ve večerním Brně

V 1. ročníku VUT jsme nauku o materiálech neměli ve strojním areálu, ale ve staré fakultě na Obránců Míru. Uprostřed Brna, pod Gumovou Horou.  Jednou navečer, když se stmívalo, a šli jsme ze školy domů, potkali jme u Průmyslovky postavu vysokoškoláka s báglem se zelenou výstrojí, jak jde osamocen ke Gumové Hoře.   Asi mu bylo divné, že jde sám. Ke Gumové Hoře se vždy chodilo v zástupech. Ptal se nás, kolik je hodin. Řekli jsme mu po pravdě,  že 16 30. Velmi se divil. Dobří kamarádi, asi po pařbě, ho vzbudili, aby nezaspal, a poslali jej na vojnu. Myslel si, že je ráno, 6 00 , vzal bágl  a šel na Gumovou Horu.

Takové hrátky s časem se prováděly častěji.   14 dnů v rámci studia jsme chodili na praxi do různých Brněnských fabrik. Vždy celý ročník najednou. Od Zetoru, přes Zbrojovku, až po Adast Adamov. Pak jsme mezi sebou šmelili různé ukradené zbytečnosti. Dodneška má kamarád počítadlo na starou benzínovou čerpačku, nevím k čemu mu to je.

Do fabrik se vstávalo brzy ráno. Dle vzdálenosti, nejpozději v 5 00. Dobří spolubydlící, svým dvěma kamarádům posunuli hodinky i budíky o 2 hodiny. Vstali o půl třetí,  šli na šalinu, divili se, že dlouho nejede ( v noci jezdily jen 2 za hodinu), že je po ránu všude tak málo lidí, a až na České  ve výkladu Klenoty Hodiny zjistili, že je jiný čas, než ukazují jejich dvoje náramkové hodinky.  Tak šli do fabriky a do rána počkali v šatně. Za odměnu, zase své dva kamarády večer nepustili na pokoj. Spali u mne, neboť jsem měl tehdy volnou betlu. Můj spolubydlící, ne že by mu nešla škola, ale psychicky neunesl, že pořád šprtám. Preventivně opustil vysokoškolská studia.

Další zážitky z výcviku na vojenské katedře nadejte zde:

http://www.inmagazin.cz/kategorie/valka-je-vul.aspx