Idioti na plavbě kolem světa

Na své jachtě Pennywhistle už deset let brázdili vody Atlantiku a teď kotvili u ostrova Eluethera. Po počátečním zklamání, že v láhvi nebyl plánek vedoucí k pokladu nějakého zasloužilého piráta, ocenili tu odyseu, kterou láhev měla za sebou. Rok drifovala s proudem a větrem a uplula téměř 2 000 námořních mil, necelých 3 700 kilometrů! Netroufám si spočítat, jaká byla pravděpodobnost, že se láhev neroztříští o útesy nebo nebude do konce věků kroužit Atlantikem.

Pasát si vybral pár dní dovolené. Vodní hladina se uklidnila a připomínala hladinu Brněnské přehrady. Stáhli jsme plachty a nechali se unášet proudem. Nastal veget. Vylezl jsem na hlavní stěžeň a zkoušel skoky do vody. Poprvé jen z wantů, pak ze salingu, nakonec z horní reje. Patnáct metrů volného pádu, pak rána, protože jsem zapomněl upažit. Ruda to nerad viděl. Stačí malé zaváhání, a z výletu se stane noční můra. Potápěli jsme se kolem Viktorky a pozorovali život malých rybek hledajících ve stínu lodě úkryt. Už od Kanárů nás doprovázel lodivod, pruhovaná rybka. Objevilo se hejno dorád a vyvolalo horečnou činnost na palubě.

Poláci nahazují udice, Hasič nabíjí kuši, Ruda běhá z jedné strany na druhou a zlatavé ryby harpunuje. Nikdo neuspěl. K návnadám dorády znuděně dopluly a podívaly se na ně. Jediný šíp kuše, který jsme měli, zapomněl Marcel přivázat a vystřelil ho do hlubin oceánu. Při harpunování Ruda uklouzl a nabil si holeň.