250. výročí valašské selské rebélie

Dne 16.12. 2017 to bylo 250 let, od velmi významné valašské selské rebélie. Centrem dění se staly Želechovice.

Práva a povinnosti sedláků za Marie Terezie

Za Marie Terezie bylo rozhodnuto určit přesné hranice panství a obrat sedláky o jejich práva.

Do té doby měli sedláci právo:
- pást v horách dobytek
- brát si listí na podestýlku
- brát si dřevo na stavbu a topení
- sbírat lesní plody

Sedláci měli i spoustu povinností, v polovině 18. století.
-robota
- daně a poplatky
- závislost na feudálech.
- přitom mnoho gruntů bylo po třicetileté válce neobsazených, půda ležela ladem...

Zrušení privilegií

Nastolením nových pořádků – zrušením privilegií - možnosti hospodářsky využívat lesy (hory), ohrozilo panstvo ekonomickou existenci sedláků.  V roce 1748 došlo k rozhodnutí omezit práva sedláků a vyznačit hranice panství. 1. října 1767 se měly zakopávat hraniční kameny. Přišlo ale 700 mužů a kameny svezli na hromadu. Vrchnost začala zatýkat občany z Provodova, Želechovic, Lípy a Zádveřic.

Negramotní Valaši ale nebyli hloupí. Poslali poselstvo k Marii Terezii do Vídně. Žádali dodržení svých prastarých práv. Dále žádali hejtmana v Uherském Hradišti, aby s dalším kladením kamenů vyčkal návrat poselstva z Vídně. Hejtman však sedláky nevyslyšel. Naopak, obsadil obce vojenskými posádkami.

Hraniční kameny

A začal znovu zakopávat hraniční kameny v ten památný den, 15. prosince 1767. Sešlo se 4000 obyvatel, velitel jednotky dal obestoupit kameny kruhem, a poslal pro posily – posádky ostatních obcí, tušil, co vyvede. Posádku z Provodova však zadrželi sedláci v lese. Ta přišla až bylo po všem.

Velitel vojáků, bylo jich asi 100 + další posily posádek z jednotlivých obcí po 20 vojácích, dal střílet do 4000 sedláků. Vystřílel 177 nábojů, spoustu lidí zranili, 5 zabili. Dokonce i 14leté děvče. Neměli ale šanci, proti přesile 4 000 lidí. Došlo k bitvě. Odhozená vojenská výstroj lemovala pak celý potok až do Želechovic na Faru. Želechovická fara se stala lazaretem, kde v jedné místnosti ošetřovali sedláky, ve druhé vojáky. Ono, nebylo to asi klasické potlačení selské rebélie. Valaši měli právo vlastnit zbraň, podle pamětníka p. Patáka ji ale mohli vlastnit jen majitelé pozemků a musela viset doma na stěně. Kontroloval to Fojt, později nazývaný starosta. Tedy, nevyplatilo se asi vojákům střílet do sedláků.

Když se o konfliktu dozvěděla Marie Terezie, talířky v Schonbrunnu jen lítaly. Byla naštvaná, za pohanění armády, i za ztrátu na životech poddaných. Okamžitě odvolala krajského hejtmana. Dávala mu za vinu, že neměl právo použít armádu, a že nebyl v místě konfliktu přítomen. Nařídila okamžité vyšetřování, spousta lidí pak byla zavřená, dokonce až v obávaném vězení v Brně na Špilberku.

Vrchnost pak pátrala po vůdcích rebélie. Žádné neodhalila. Povstání bylo živelné.

Hraniční kameny byly pak osazeny až v roce 1772. Došlo k rozhraničení Vizovských hor mezi panství Vizovské, Zlínské a Světlovské. Práva lidu byla pošlapána.

Velmi dobré, dobové informace sepsal provodovský farář, František Muller v knize "Boj za práva poddaných v horách Vizovických". Jde o událost Valašského významu. Rebélie se účastnili poddaní ze širokého okolí. Až od Vsetína. Inu, Valaši byli zvyklí držet spolu.

Pokud byla země v ohrožení, ať již to byly vpády turecké, tatarské, nebo maďarské povstání, panstvo pravidelně vždy uteklo, jak to vidíte i na nikdy nedobytém hraničním hradě Brumově, a Valaši se museli postarat sami o sebe.

Zpracováno dle přednášky Ing. Pavla Hurty.
Autor: Ing. Pavel Sýkora, masterenergy.cz

Související články:
Slivovice 1. díl
Slivovice 2. díl