Zabíjačka

Pro měšťáky je to pohodová záležitost, pokud se této akce účastní jako hosté. Vývojem situace ovšem mohou být i tito, kavárenskými ventilátory ošlehaní borci, poněkud vyvedeni z míry a znejistěni, zda vše, co se děje, je v rukou řezníka.

Prase hroch

Prase, když vytáhnete z chlívku, musíte smyčkou uvázat za rypák a napnout. Prase má reflex, kdy se nohama zapře, tedy natáhne hlavu. Na ten okamžik již čeká vycvičený řezník, přiloží zabijačkovou pistoli k vhodnému místu prasečí hlavy a střelí. Při střelbě nevyletí kulka, ale jen bodec, který má prorazit lebku prasete. To padne na bok. Pak ho pichnou, a vypustí mu krev.

Praxe ovšem může být jiná. Buď prase řezník netrefil, nebo mělo zatraceně tlustou kost. Bodec se zarazil do hlavy prasete nad rypákem, ovšem nešel vytáhnout. Lebku ale taky neprorazil. Prase pochopilo, že mu jde o život, vytrhlo se popravčí četě, a jalo se kroužit po dvoře v pravidelných kruzích i s řeznickou pistolí v hlavě.
S tou pistolí vypadalo, jako hroch!

Obživlý čuník

Stalo se v kruté zimě. Střelili čuníka, pichli ho, a protože jim ta práce šla tak dobře od roky, opustili ho na dvoře, odkrveného, a šli si na štamprlu zahřát se do domu.

I veliké bylo jejich překvapení, když se vrátili, a prase nikde. Hned si myslili, že jim ho někdo ukradnul. Když se to stalo u Trčků v Lačnově, našli prase za chvíli za stodolou. Ovšem totéž se stalo v Červeném, Kameni a tam prase nenašli. Až na jaře, v roští u potoka se jim zdálo, že tam něco smrdí. Prase se nějak probralo, uteklo a zahrabalo se do roští.

Elektrická poprava čuníka

Na Slovensku se používá mimo jiné a tato novátorská metoda. Poprava, tedy usmrcení čuníka elektřinou. Nejprve se prase namočí, podobně jako ve filmu Zelená míle. Pak se mi navlékne „chomout“ s elektrodou. No a pak se připojí do okruhu střídavého napětí 230 V. Maso, z takto usmrceného čuníka se chvěje ještě dlouho po naporcování.

Zabijačka se dostala i do lidové moudrosti. Znáte to rčení: „Na každé prase se vaří voda?“

Východoslovenská zabijačka Býka.

Situaci popisuje pražák, přímý účastník, u své nastávající na Východním Slovensku. Dosmrti mu tento příběh poběží v mysli, vždy když ulehne do postele.

Otec domu měl „jen“ asi 400 kilového býka. Ráno, k zabijačce pozval několik chlapů navíc. Baču z kravína, který uměl perfektně ovládat několika metrákového býka za nozdry a dřevorubce, kterého den předtím potkal v hospodě, chlapa jako horu.

Býka vyvedli z chléva. Je nutno jej co nejrychleji porazit. Pokud býk vyleze z malého tmavého chléva, kde celý život žije, rozkouká se po okolí, natáhne do sebe „prostor“, vysoké nebe nad ním, v dáli Tatry, probudí se v něm nevídaná síla a touha, začne utíkat, a mohou ho honit po celých Tatrách.

Býka vytáhli ven. Za nozdry. Pražák jej držel za ocas. Natáhli řeznickou pistoli, přiložili k hlavě, stiskli spoušť a nic. Rychle znovu, druhý náboj a zase nic. Dřevorubec chytl býka do kravaty a odtáhli ho do stodoly. Rychle oběhli několikrát centrální kůl, držící celou stodolu a uvázali k němu býka. Šlo o čas. Domácí zavolal: „Držte ho, mám nahoře pod senem samopal z války. Zastřelíme býka“. A začal prohrabávat seno. Ovšem několika metrákový býk začal třást hlavou. Zdálo se, že brzy zlomí centrální oporu stodoly. „ Měl sem strach, že býk trám zlomí, na nás spadne stodola a všichni tady zahyneme“, popisuje své pocity pražák. „Kurňa, někdo ně samopal ukradl“, ozval se pán domu.

„No nic, jediná šance je zabít býka krumpáčem“, prohlásil dřevorubec sledující celou tragedii. Chytli býka, co to šlo, aby se necukal, hlavu měl uvázanou k centrálnímu trámu stodoly, a dřevorubec špicí krumpáče začal údery do býkovy hlavy. „ Měl jsem strach, že se netrefí, a zabije někoho jiného“, líčí pocity pražák.

Opravdu padlo, 10 – 15 ran. Bylo slyšet, jak praskají kosti býkovy hlavy. Hospodář, když viděl, jak býk trpí, plakal.

Dopadlo to dobře, byl zabit pouze býk.